Inovace studijního programu Všeobecné lékařství se zaměřením na primární péči a praktické lékařství

Zdraví jako osobní a společenská hodnota

Prof. MUDr. Jan Holčík, DrSc.

Pochopení pojmu zdraví je základním předpokladem pro přípravu i realizaci opatření vedoucích ke zlepšení zdraví. Zdaleka nejde jen o opatření v rámci rezortu zdravotnictví. Zdraví se týká všech lidí. Zájem o zdraví a sdílená odpovědnost za zdraví a péči o zdraví se stává nezbytnou charakteristikou demokratické společnosti, která si zdraví váží.

Pro zdraví je typická celistvost a velká významová šíře. Ne nadarmo se uvádí, že anglické slovo zdraví „health“ vzniklo ze staroanglického „hale“, mající bezprostřední vztah k pojmu „whole“ (celý, zdravý), podobně německé slovo „heil“ znamená celek i zdravit. Slova celovat a zdravit se v češtině již významově oddělila, ale když se rána hojí, říkáme, že se zaceluje. Nemocných se běžně ptáme, co jim chybí, co jim schází.

1. Zdraví jako stav

K nejčastěji citovaným definicím zdraví patří jeden z odstavců Ústavy Světové zdravotnické organizace (SZO): „Zdraví je stav úplné duševní, tělesné a sociální pohody, a nejen nepřítomnost nemoci nebo vady“. Není to definice v pravém slova smyslu. Spíše se jedná o formulaci záměru SZO, která se neorientuje jen na nemoci a poruchy zdraví, ale věnuje se zdraví v celé jeho šíři a plnosti i v návaznosti na všechny okolnosti, které s ním souvisejí.

Zmíněná definice byla v průběhu doby mnohokrát komentována, chválena i napadána. Má řadu předností a je s ní spojeno i několik problémů. Jednou z jejich největších a historicky ověřených předností je skutečnost, že připomíná tři základní aspekty zdraví, a to stránku duševní, tělesnou a sociální. V této souvislosti se obvykle připomíná multidimenzionalita zdraví.

Duševní zdraví (někdy se uvádí i termín „psychologické zdraví“) zahrnuje i emocionální zdraví, vztahuje se k intelektuálním schopnostem a k subjektivnímu hodnocení vlastního zdravotního stavu. V některých publikacích, zejména nábožensky orientovaných, se občas připomíná i duchovní zdraví, jehož význam a orientace nabývá z historického, geografického, sociálního i etnického hlediska různých forem. 

Tělesné zdraví se obvykle dává do souvislosti s nepřítomností nemoci nebo vady. Znamená udržení fyziologických funkcí orgánů, biologickou integritu jedince jako celku a nenarušenost  tělesných funkcí (např. chůze, běžné úkony související se soběstačností).

Sociální zdraví se týká schopnosti navazovat sociální kontakty, rozvíjet uspokojivé mezilidské vztahy a zvládat sociální role. Sociální pozice lidí a na ni navazující okolnosti do značné míry předznamenávají jak riziko nemocí a jejich skutečný výskyt, tak možnosti diagnostiky, léčení a rehabilitace. Ukazuje se, že příkré sociální rozdíly bývají provázeny zdravotními rozdíly a může se stát, že horší zdravotní stav nižších sociálních vrstev může ohrožovat i vrstvy majetnější.

Další předností definice SZO je to, že si všímá jednak „negativního zdraví“, tedy nemocí a vad, a jednak „pozitivního zdraví“, tzn. stavu pohody (well-being). 

Strukturální vyjádření stavu zdraví může zahrnovat i více aspektů. Jako příklad celostního pojímání zdraví lze uvést Žáčkovu definici: „Zdraví je relativně optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, společenských rolí a schopnosti organizmu přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí.“ Tato definice má tři základní složky: (a) tělesnou a sociální integritu navozující stav optimální pohody, (b) nenarušenost životních funkcí a společenských rolí, (c) adaptabilitu, tj. přizpůsobivost ve smyslu fyziologické i sociologické rovnováhy.

2. Zdraví jako proces

Mnohdy se kriticky poznamenává, že zdraví není stav, jak je uvedeno v definici SZO, ale dynamický děj podmíněný mnoha okolnostmi. Zejména tím, jak se organizmu daří přizpůsobovat se měnícím se nárokům zevního prostředí. Výstižná je v tomto smyslu např. Burešova definice: „Zdraví je potenciál vlastností (schopností) člověka vyrovnat se s nároky (působením) vnitřního a zevního prostředí bez narušení životních funkcí.“

V této souvislosti se někdy poukazuje na celoživotní zdravotní osud jedince, popřípadě na časový vývoj zdraví vymezených sociálních skupin nebo celých populací. Je například známo, že zdravotní charakteristiky v dětství (porodní váha, sociální pozice rodiny, výživa) výrazně předznamenávají zdravotní situaci ve stáří. Vzhledem k jedinečnosti každého jedince a ke komplikovanosti vlivů působících na zdraví se někdy mluví o „příběhu zdraví“, který je prožíván jednotlivými lidmi i sociálními skupinami.

Některé definice zdraví berou v úvahu i vznik zdraví a péči o ně. Jako příklad lze uvést úryvek z tzv. Charty podpory zdraví: „Zdraví vzniká a uplatňuje se v běžném životě, všude tam, kde lidé žijí, učí se, pracují, hrají si i milují. Zdraví je vytvářeno péčí o sebe i o druhé. Je podmíněno jednak možností rozhodovat, volit si a ovládat své životní podmínky, a jednak ujištěním, že společnost, v níž žijeme, umožňuje všem občanům dosáhnout zdraví.“     

Vzhledem ke značné komplexnosti pojmu zdraví a obtížím, které jsou spojeny se snahou vymezit zdraví poměrně jednoduchou definicí, bylo připraveno několik modelů zdraví, jejichž smyslem je poukázat na základní možné přístupy k pojetí zdraví.     

3. Modely zdraví

Modelů zdraví, kterými se jejich autoři snažili vystihnout širší pojetí zdraví, byla připravena celá řada. Zde se soustředíme zejména na dva z nich, a to na biomedicínský model a ekologicko-sociální model.

3.1. Biomedicínský model zdraví

V biomedicínském modelu zdraví hrají hlavní roli symptomy nemoci, diagnostická kritéria, možnosti i dostupnost diagnostiky nemoci a vhodná terapie. Biomedicínský model se rozvinul zejména koncem 19. století v návaznosti na převratné bakteriologické objevy. Opírá se o nesmírně cenné poznatky molekulární biologie, genetiky a dalších přírodovědných disciplín, které využívá při řešení zdravotních nesnází jednotlivých nemocných.

Biomedicínský model je dobrým nástrojem přírodovědecky orientované medicíny, která soustavným poznáváním buněk, tkání a orgánů dosáhla neobyčejně cenných výsledků a výrazně přispěla ke zvládnutí celé řady nemocí i k prodloužení lidského života.

Aby se dařilo účinně, hospodárně a humánně zvládat zdravotní problémy lidí, je nezbytné překročit hranice biomedicínského modelu zdraví a osvojit si poznatky začleňující zdraví a péči o ně do širších ekologických a sociálních souvislostí.

3.2. Ekologicko-sociální model zdraví

Tento model zdraví se snaží postihnout zdraví lidí v plné šíři, a to i s jeho determinantami. Stručně jej lze charakterizovat takto:

• Model je orientován na jedince jako člena sociálních skupin (rodina, zaměstnání, společnost) v populačním kontextu.
• Pozornost je zaměřena na všechny zdravotní, a zejména sociální charakteristiky zdraví (věk, vzdělání, příjem apod.), je posilována vnímavost ke kulturním, sociálním i individuálním humánním hodnotám a studován jejich vztah ke zdraví v konkrétních populačních celcích.
• Model si všímá jak objektivní, tak subjektivní stránky zdraví a jeho poruch. Je vnímána role osobních pocitů provázejících zdraví a nemoci, např. kladný pocit zdraví, znepokojení způsobené dílčími nesnázemi.
• Je studován vztah mezi jednáním lidí a zdravím v kontextu každodenního života. Různé chování lidí může podstatně ovlivnit riziko vzniku nemoci, pravděpodobnost jejího odhalení, dostupnost léčby i závažnost důsledků nemoci.
• Model vychází z poznání, že zdraví je podmíněno vztahy mnoha lidí a zdaleka nejde jen o důsledek vztahu lékaře a pacienta. Významnou roli hraje vnímání hodnoty zdraví v konkrétní společnosti, rodinné a další příbuzenské vztahy a aktivity, činnost organizací a institucí, zaměření a působení veřejné správy apod.
• Vědomí vlastní důstojnosti, péče o sebe sama, pocit sounáležitosti a dobrá vůle pomoci ostatním tvoří základní východisko péče o  zdraví i poskytování zdravotnických služeb.
• Je respektována skutečnost, že lidé mohou příznivě reagovat na celou škálu metod péče o zdraví.

V odborné literatuře se vyskytuje i mnoho dalších modelů zdraví, např. model sociologický, všímající  si společenské role individua, humanitní model, který zdůrazňuje morální a volní aspekty existence lidí, nebo model behaviorální respektující význam chování pro zdraví lidí a snažící se prostřednictvím motivačních technik navodit zdravotně příznivé chování. V literatuře je rovněž zmiňován model populační, systémový a celostní. Jde o snahy zvýraznit některé aspekty studia zdraví, zahrnout do modelu co nejvíce relevantních znaků v návaznosti na výběr a hodnocení účinnosti navrhovaných a realizovaných opatření.

Jak již bylo uvedeno, mnohotvárnost zdraví v celé jeho komplexnosti nelze vyjádřit jednoduchou definicí nebo o něco složitějším modelem. Velmi důležité je, zda a do jaké míry si lidé zdraví váží a co dokáží pro zdraví udělat.         

4. Zdraví jako hodnota

Představa zdraví jako hodnoty není nová. Už ve výroku připisovaném Herakleitovi (530-470 př.n.l.) se uvádí: „Když chybí zdraví, moudrost je bezradná, síla je neschopná boje, bohatství je bezcenné a důvtip bezmocný.“ Pochopit hodnotu zdraví není snadné. Zdraví lidé se obvykle starají o něco jiného než o zdraví.

Obvykle se uvádí, že hodnota zdraví je v zásadě dvojí, a to individuální a sociální.

Individuální hodnota zdraví je spojena s pudem sebezáchovy. Bohužel, hodnotu zdraví si mnozí lidé uvědomí, až když onemocní. Cestou k lepšímu pochopení hodnoty zdraví by měla být výchova posilující důstojnost a svébytnost lidí. Nežádoucí jsou hrozby a vyvolávání strachu. Aktivita jedinců je žádoucí a důležitá. Na řešení některých závažných problémů však izolované snahy jedinců nestačí.

Sociální hodnota zdraví vychází z poznání, že každý populační celek, má-li přežít, musí věnovat pozornost zdraví lidí. Důvody takové pozornosti jsou historicky a sociálně podmíněny. Důležitým důvodem byla snaha o postavení náležitě silné armády. Dalším důvodem byla ekonomická výkonnost populace. Lidé by ovšem neměli být zdraví jen proto, aby byli zdatnými vojáky a produktivními pracovníky. Základním důvodem, proč má být člověk zdravý, je prostá skutečnost, že je dobré být zdravý a těšit se spolu se svými blízkými ze všeho, co zdravý a plný lidský život přináší.

Péče o vlastní zdraví není tedy „společenskou povinností“, ale zejména důležitým osobním zájmem, jehož naplnění má i příznivé sociální důsledky. A právě zmíněné příznivé společenské důsledky by měly být motivem pro společenské struktury, aby se o zdraví lidí zajímaly, převzaly svou část odpovědnosti za zdraví lidí a aby svým příkladem pomohly co největšímu počtu lidí najít svou cestu ke zdraví. Je vhodné připomenout, že každý populační celek, který podcení sociální hodnotu zdraví, musí počítat s tím, že zdraví lidí bude horší, než by mohlo být.

Výstižně hodnotu zdraví vyjadřuje výrok bývalého generálního ředitele SZO Halfdana Mahlera: „Zdraví není všechno, ale všechno ostatní bez zdraví nestojí za nic.“ 

Každá generace bude zřejmě stát znovu před otázkou, co je to zdraví a jaké ho chce mít. Je možné se dále ptát, co v dané době a za konkrétních sociálních okolností znamená zdraví v rodině, ve škole, na pracovišti, ve sportu apod. a co se dá za dané situace pro zdraví udělat. Úspěšnost snah směřujících ke zdraví bude do značné míry záležet na tom, jak budou lidé na zmíněné otázky odpovídat.   

11. 1. 2012

<< ZPĚT