Inovace studijního programu Všeobecné lékařství se zaměřením na primární péči a praktické lékařství

Vzdělávání pro praktické lékařství

MUDr. Josef Štolfa
pověřený vedením katedry Všeobecného praktického lékařství IPVZ

Vzdělávání pro práci v oboru všeobecného praktického lékařství na lékařských fakultách

Výuka v oboru všeobecného praktického lékařství, resp. primární péče, probíhá na všech sedmi lékařských fakultách v ČR. Rozsah výuky je dán individuálním prostorem, který mu přidělí proděkani pro výuku a jejich poradní sbory. Struktura výuky je pak již v rukou lékařů, kteří jsou tímto úkolem pověřeni.

Obecně lze říci, že rozsah výuky praktického lékařství je velmi malý. Výuka je na každé lékařské fakultě zařazena do jiných ročníků. V případě Druhé lékařské fakulty UK v Praze – Motole jde o blokovou výuku v prvním a druhém ročníku, pak v rámci volitelného předmětu ve 4. a 5. ročníku a pak o povinnou týdenní stáž v 6. ročníku. Týdenní stáž u praktika – školitele má přinést studentovi nejpřesnější obraz o práci praktického lékaře. Proto je velmi důležitý výběr kvalitních školitelů. Mnohdy však chybí ochota ke vpuštění studentů do ordinací, což je možná dáno zbytečnou obavou.

Specializační vzdělávání v oboru všeobecného praktického lékařství

Systém specializačního vzdělávání v oboru všeobecné praktické lékařství prošel v posledních 20 letech množstvím více či méně přínosných změn, ať už jde o délku specializační přípravy nebo o způsob financování.

Délka vzdělávání

Specializační vzdělávání v oboru všeobecného praktického lékařství trvá tři roky. Lékař, který se tři roky připravuje v základním specializačním výcviku, není horší ani méně kvalifikovaný všeobecný praktický lékař nežli ten, který prošel čtyř nebo pětiletou specializační přípravou. Samozřejmě za předpokladu dalšího kontinuálního vzdělávání a individuálního studia. Tříletým curriculem vychází náš současně platný vzdělávací program vstříc doporučení Evropské Komise na minimální délku specializační přípravy v oboru všeobecného praktického lékařství.

Financování

S délkou specializačního vzdělávání úzce souvisí i otázka financování kandidáta oboru. Z logiky věci vyplývá, že finančně méně náročná je kratší povinná specializační příprava. Jako jeden z mála náš obor nemá klinickou základnu v lůžkových zdravotnických zařízeních. Zájemci o obor tedy nemohou nastoupit do pracovního poměru např. v blízké nemocnici, která by jejich specializační přípravu financovala za předpokladu možného budoucího využití těchto lékařů ve svých službách. Zjednodušeně řečeno, budoucí všeobecný praktický lékař nemá pro lůžkové zdravotnické zařízení žádnou cenu.  Proto byl v 90. letech vybudován systém, kdy lékař, který chtěl vstoupit do praktické medicíny, mohl být zaměstnán u IPVZ a při průchodu specializační přípravou byl touto institucí také placen. Tímto způsobem byli placeni rovněž školitelé, resp. školicí pracoviště kandidáta, poplatky za kurzy a pomůcky.

Vlivem politicko-ekonomické situace v České republice v roce 2005 bylo rozhodnuto o ukončení financování specializační přípravy v oboru výše popsaným způsobem. Bohužel se tak stalo náhlým rozhodnutím, a tak nebylo vzdělávání v oboru v letech 2006 a 2007 financováno vůbec. Tento stav vyvolával opakovaně obtížná jednání zástupců Společnosti všeobecného lékařství lékařské společnosti J. E. Purkyně (SVL LS JEP), Sdružení praktických lékařů (SPL) a Ministerstva zdravotnictví ČR (MZ ČR). Výsledkem jednání byl Dotační program Ministerstva zdravotnictví, který pokrýval alespoň 2/3 nákladů spojených s průchodem lékaře specializační přípravou.

Kromě Dotačního programu bylo v únoru 2008 rovněž umožněno přijmout posledních 20 lékařů do zaměstnaneckého poměru k IPVZ. Výše popsaný stav byl dlouhodobě neudržitelný. I proto jsme vděční, že byl uveden v život dlouho zpracovávaný systém financování specializační přípravy formou rezidenčních míst. Ten není výsadou vzdělávání v oboru všeobecné praktické lékařství, ale realizuje se v různé míře u všech odborností.

Rezidenční místa

Pro první období s nástupem účinnosti od 1. 10. 2009 MZ ČR přidělilo pro specializační vzdělávání v oboru všeobecné praktické lékařství 155 rezidenčních míst. Každé z nich bylo dotováno částkou 1 030 000 Kč na tři roky (28 660 Kč měsíčně). Rozdělení částky se řídí platnou metodikou a na mzdu lékaře v přípravě musí jít minimálně 55 %, maximálně 20 % je určeno na odměnu školitele, zbytek pak slouží k pokrytí nákupu dalších služeb a materiálu.

Pro druhé období, od 1. 10. 2010, bylo oboru přiděleno 120 míst s dotací 1 010 000 Kč na rezidenční místo (28 055 Kč měsíčně).
Rezidenční místa jsou rozdělena podle potřeb regionů. Sleduje se profesionální úroveň žadatele, vybavení ordinace a poskytované služby, předchozí pedagogická zkušenost, profesionální bezúhonnost, publikační činnost apod.

Jakkoli se uvedená čísla přidělených rezidenčních míst zdají být na první pohled optimistická, po přepočtení na jednotlivé regiony zjišťujeme, že některým regionům připadlo k rozdělení například pouze 6 –  7 míst.

Akreditované zdravotnické zařízení, které chtělo uspět v žádosti na obsazení rezidenčního místa, muselo vypsat výběrové řízení. Po prvním kole rozdělení míst jsme s podivem zjistili, že v rozporu s vysokou poptávkou nebyla všechna místa obsazena. Naopak mnoho zájemců nebylo uspokojeno a na rezidenční místa přijato. Proto SVL LS JEP iniciovala aktivity vedoucí k obsazení všech míst přidělených našemu oboru.
Reálnou představu, jak skutečně vypadá realizace systému vzhledem k době nástupu prvních rezidentů (1. 10. 2009) teprve začínáme mít, proto všechny orgány, které se realizací rezidenčních míst v praxi zabývají, budou vděčné za zpětnovazební podněty tam, kde je tento systém realizován.

Systém financování vzdělávání formou rezidenčních míst není jen výsadou všeobecného praktického lékařství, realizuje se ve všech oborech. V obou letech je náš obor v čele obou zmíněných parametrů (což není představiteli ostatních odborností vždy přijímáno s pochopením). V této skutečnosti lze vidět, že MZ ČR si je vědomo situace v oboru všeobecné praktické lékařství a je ochotno podnikat kroky k řešení. Někdy napadaná podmínka pěti let práce v oboru v ČR, na kterou je vázáno přidělení rezidenčního místa, se v kontextu výše uvedeného už nejeví tak omezující. Snahou MZ ČR jako státní instituce, která má zajistit lékařskou péči prvního kontaktu, musí být zajištění dlouhodobé dostupnosti této péče obyvatelstvu, což systém v rámci současného přístupu k všeobecnému praktickému lékařství reálně činí.

Nedořešená bohužel zůstává otázka konkrétní realizace finální fáze specializačního vzdělávání v oboru všeobecné praktické lékařství, tj. atestační zkouška. Vlivem zásahů v průběhu let 2005-2009 byla katedra všeobecného lékařství a IPVZ jako celek redukována až do té míry, že se nad dalším bytím či nebytím, ale hlavně nad funkčností této instituce vznáší těžký stín. KVL IPVZ po realizaci podzimních atestací v roce 2010 svoji činnost pravděpodobně ukončí. Počínaje dnem 1.7.2010, resp. 1.9.2010, bylo rozhodnutím MZ veškeré specializační vzdělávání v základních oborech, tedy i ve všeobecném praktickém lékařství, převedeno na jednotlivé lékařské fakulty. Není zcela jisté, zda si představitelé jednotlivých LF uvědomují, že za tímto pověřením se skrývá především velké množství administrativně náročné práce, která musí probíhat v souladu se všemi zákonnými a podzákonnými normami ČR, ale žádná významná finanční částka, která by tuto problematiku řešila. Další podstatnou otázkou zůstává, zda rozdělení dosud jednotného systému vzdělávání v našem oboru do nejméně sedmi míst v ČR bude krokem ke zkvalitnění či naopak.

Závěr

Vzdělávání ve všeobecném praktickém lékařství začíná již na lékařských fakultách. Rozhodující krok ke vstupu do oboru však lékař činí po promoci nebo po absolvování některého ze základních kmenů, po jejichž absolvování se lze na všeobecné praktické lékařství specializovat. Každá z těchto zvolených cest s sebou nese požadavek na financování specializační přípravy. To je v současné době řešeno příspěvkem typu rezidenčních míst. Vzhledem k neustálým změnám v předpisech souvisejících se specializačním vzděláváním v oboru je však otázkou k diskuzi, zda máme u systému rezidenčních míst skončit, anebo pokračovat dále v jeho rozvíjení a hledání alternativ.
Pokud pokračovat, pak s nezbytným vytvořením jasných pravidel, metodiky, která bude platná po dobu delší nežli jeden rok, jak je tomu v posledních několika letech.

<< ZPĚT